This week I did not get an Eleison comments in my email. Was there one that I just didn't get?

I believe that the ECs have run their course.  They have outrun their usefulness.  We need an active, hands-on bishop, who goes out into the "Resistance" world and supports both resistance priests and lay in a proactive manner.  I am hearing disturbing things about Bp. Willliamson these days, that he is hunkering down, that he's  grown timid, that he's tired of the struggle and wishes to withdraw.  Heaven knows that he has had to bear a lot of suffering and persecution within and without the NO Church.  He is a pariah among the world's secular leaders.  Even, I understand, 50 U.S. Congressmen formally condemned him some years back. There are many so-called "traditionalists" who are against him, as well.  Still, without him, and without the appointment of more bishops, I see little hope for the resistance.  He is presently the face of any viable resistance, not only to New Church, but to the neo-SSPX whose leaders have gone soft and playing right into the hands of the ʝʊdɛօ/Masons in Rome.

I believe that the ECs have run their course.  They have outrun their usefulness.  We need an active, hands-on bishop, who goes out into the "Resistance" world and supports both resistance priests and lay in a proactive manner.  I am hearing disturbing things about Bp. Willliamson these days, that he is hunkering down, that he's  grown timid, that he's tired of the struggle and wishes to withdraw.  Heaven knows that he has had to bear a lot of suffering and persecution within and without the NO Church.  He is a pariah among the world's secular leaders.  Even, I understand, 50 U.S. Congressmen formally condemned him some years back. There are many so-called "traditionalists" who are against him, as well.  Still, without him, and without the appointment of more bishops, I see little hope for the resistance.  He is presently the face of any viable resistance, not only to New Church, but to the neo-SSPX whose leaders have gone soft and playing right into the hands of the ʝʊdɛօ/Masons in Rome.

I disagree with your critique of the Bishop.Regarding being soft, it goes with being a Christian Democrat.Many SSPX laity support Krah.There was no "outrage" in Ireland and the "imprudent" Bishop was not heeded.
A few here and there but most couldn't care less.

I hope our TRUE successor to Archbishop Lefebvre is not under the weather or anything of that nature. I shall pray for him. And, yes, I very much look forward to his next EC.

Quote

I hope our TRUE successor to Archbishop Lefebvre is not under the weather or anything of that nature. I shall pray for him. And, yes, I very much look forward to his next EC.

The way some are expressing it here, there is no "True successor" to ABL.  We have become loosely federated city states, wherein each state enclave  appoints its own leader(s), and conducts its own affairs more or less independent of the other.  Whatever the arrangement, we need a bishop or bishops to serve as rallying points for us all.

My statement was not intended to imply the need for a hierarchical structure. But of the four bishops consecrated by ABL, Bishop Williamson is the only one faithfully carrying out the original mission of the SSPX. That's all I meant by calling him the "TRUE" successor to ABL. Now, if you have higher expectations of the good bishop, why, that's certainly worth a discussion.

Quote from: hollingsworth

Quote

I hope our TRUE successor to Archbishop Lefebvre is not under the weather or anything of that nature. I shall pray for him. And, yes, I very much look forward to his next EC.

The way some are expressing it here, there is no "True successor" to ABL.  

My difficulty with this is, what ABL left behind was not conducive to an entity for which there would be any 'successor' to him.  ABL had no jurisdiction.  The SG has no jurisdiction.  ABL wanted the SG to be a priest, not a bishop, but looky here, starting only 3 years after his death, ONE BISHOP has been the continuous SG for well nigh 20 years running, with no end in sight (unfortunately!).  The thing he wanted to avoid (the appearance of a 'parallel Church') has been cheaply imitated by a bumbling bishop who ostensibly enjoys playing footsie with a whore (unfaithful Rome).  How could there be a "True successor" when there is no archbishop?  And even if there WERE an archbishop, what good would it do when his fidelity to ABL would inexorably result in his own expulsion from the Society?!?!  For you know if ABL were alive today, +F would have expelled him already.  Ditto Fr. Denis Fahey, C.S.Sp. (also a Holy Ghost Father!).

Quote

We have become loosely federated city states, wherein each state enclave  appoints its own leader(s), and conducts its own affairs more or less independent of the other.  Whatever the arrangement, we need a bishop or bishops to serve as rallying points for us all.

My statement was not intended to imply the need for a hierarchical structure. But of the four bishops consecrated by ABL, Bishop Williamson is the only one faithfully carrying out the original mission of the SSPX. That's all I meant by calling him the "TRUE" successor to ABL. Now, if you have higher expectations of the good bishop, why, that's certainly worth a discussion.

.

For you know if ABL were alive today, +F would have expelled him already.  Ditto Fr. Denis Fahey, C.S.Sp. (also a Holy Ghost Father!).

An excellent point. Bishop Fellay has condemned Archbishop Lefebvre several times and  the writings of Fr Fahey were removed from SSPX websites.

It is out in Czech, read with Google translate
 http://rexcz.blogspot.cz/2014/02/komentar-eleison-cccxliii-neomylnost.html

One problem with that:  I don't trust Google Translate!  





sobota 8. února 2014
Komentář Eleison CCCXLIII - Neomylnost Církve I (2014)

Komentář Eleison CCCXLIII – Neomylnost Církve I (2014)
(343)
8. února 2014




NEOMYLNOST CÍRKVE I

Hlavním problémem sedesvakantistů je asi neomylnost Církve (koncilní papeži jsou strašlivě omylní, tak jak mohou být papeži?). Na neomylnost je však potřeba se podívat více než jen kvůli zmírnění sedesvakantismu. Současný problém upřednostňování autority před pravdou je ohromný.

„Neomylnost“ znamená neschopnost se mýlit či upadnout do omylu. První vatikánský koncil v roce 1870 definoval, že papež se nemůže mýlit, jsou-li přítomny čtyři podmínky: musí (1) hovořit jako papež, (2) v otázkách Víry a mravů, (3) definitivním způsobem a (4) s jasným úmyslem zavázat celou Církev. Jakékoliv takové učení patří do toho, co se nazývá jeho „mimořádným“ Magisteriem, protože na jednu stranu papežové zřídka uplatní všechny čtyři podmínky, a na druhou stranu učí mnoho jiných pravd, které nemohou být mylné nebo chybné, protože je Církev vždy učila a proto patří do toho, co První vatikánský koncil nazval „řádným univerzálním Magisteriem“ Církve, které je také neomylné. Otázkou je, jak papežovo mimořádné Magisterium souvisí s řádným Magisteriem Církve?

Matka Církev učí, že poklad Víry, neboli veřejné Zjevení, byl završen smrtí posledního živého apoštola, řekněme kolem roku 105 AD. Od té doby nebyla, nebo nemohla být, přidána žádná další pravda k tomuto pokladu či souboru zjevených pravd. Žádná „mimořádná“ definice pak nemůže přidat ani čárku pravdy k tomuto pokladu, v zájmu věřících pouze přidává jistotu nějaké pravdě, která již do pokladu náleží, ale jejíž náležení nebylo předtím dostatečně jasné. Ve čtverném uspořádání prvně přichází objektivní REALITA, nezávislá na jakékoliv lidské mysli, jako je např. historická skutečnost, že byla Matka Boží počata bez prvotního hříchu. Za druhé přichází PRAVDA v kterémkoliv myšlení, které se přizpůsobuje této realitě. Teprve jako třetí přichází neomylná DEFINICE, když papež uplatní všechny čtyři podmínky pro definování této pravdy. A za čtvrté z této definice pro věřící vyvstává JISTOTA ohledně této pravdy. Zatímco tedy realita vytváří pravdu, definice pouze vytváří jistotu ohledně této pravdy.

Realita a její pravda však již patřily do řádného Magisteria, protože neexistuje žádná otázka jakéhokoliv papeže definující neomylnou pravdu vně pokladu Víry. Řádné Magisterium se tedy má k mimořádnému Magisteriu jako pes k ocasu a nikoliv jako ocas ke psu! Problémem je, že definice z roku 1870 dala mimořádnému Magisteriu takové postavení, že řádné Magisterium začalo v porovnání s ním blednout do takové míry, že katolíci, dokonce i teologové, si lámou hlavu, aby pro něj vyrobili takovou neomylnost, jakou je neomylnost mimořádného Magisteria. To je však bláznovství. Mimořádné Magisterium předem předpokládá řádné Magisterium existující pouze, aby dalo jistotu (4) pravdě (2), kterou již učilo řádné Magisterium.

Objasněme si tento bod názorně na sněhem pokryté hoře. Hora nijak nezávisí na sněhu, s výjimkou toho, že se stane ještě viditelnější, než již je. Naopak sníh, aby byl, kde je, zcela závisí na hoře. Podobně mimořádné Magisterium nečiní pro řádné Magisterium nic víc, než že jej činí jasněji či jistěji viditelné. Jak nastává zima, hranice sněhu sestupuje. Jak křesťanská láska v moderní době chladne, tak se může stát nezbytnými více definicí mimořádného Magisteria, to je však nečiní dokonalostí Magisteria Církve. Naopak, signalizují u věřících slabost chápání pravd své Víry. Čím zdravější člověk je, tím méně pilulek potřebuje. Příští týden: aplikace na sedesvakantismus i na současnou krizi FSSPX.

Kyrie Eleison

Zdroj: http://www.dinoscopus.org    
Překlad: D. Grof